Naším cílem jsou šťastné
a sebevědomé děti

Naše škola končí pátou třídou. Po jejím dokončení většina dětí přechází společně do ZŠ Struhlovsko v Hranicích. Rodičům vždy doporučujeme, aby si na tuto školu zavolali a poptali se přímo, jaké mají se skaličskými dětmi zkušenosti — zpětné vazby, které od nich dostáváme, jsou pro nás i pro rodiče velmi cenné.

To, že děti odcházejí jako celý kolektiv, hraje obrovskou roli. Vztahy a vzájemná opora, kterou si u nás postupně vybudovaly, s nimi přecházejí dál. Jejich skupinová energie a síla se tím neztratí — naopak jim pomáhá cítit se v novém prostředí jistě a bezpečně.

Učitelé na Struhlovsku nám často říkají, že si skaličské děti opravdu váží. Jsou slušné, spolupracující, samostatné a zvídavé. Často slyšíme, že je radost s nimi pracovat.

Přechod na druhý stupeň bývá pro většinu dětí klidný, přirozený a přátelský. Přicházejí někam, kde jsou vítané — a kde mohou dál růst v tom, co si u nás společně vybudovaly.

Přikládáme citaci od bývalého žáka:

"Přechod ze Skaličky na druhý stupeň základní školy, byl lehký, ale zároveň náročný. Lehký v tom, že jsme byli oproti žákům, kteří na dané škole studovali 5 let napřed a to hlavně v předmětech čeština, matematika, přírodověda, zeměpis a hlavně angličtina.

Celý druhý stupeň jsem prošel s vyznamenáními, protože jsem měl ve všem perfektní základ a to hlavně kvůli tomu, že se učitelé ve Skaličce opravdu snaží žáky naučit a ne jen, odvykládat téma z učebnic a taky kvůli individuálnímu přístupu. Náročné to bylo z toho důvodu, že jsem si uvědomil kolik mi Skalička dávala svobody v mém rozvoji, o který jsem se vážně zajímal. Po každé hodině ve Skaličce neexistoval žádný zvonek, hodina končila v moment kdy jsme byli hodní a snažili se pochopit téma hodiny, takže se každý snažil naplno, aby hodina mohla končit co nejdříve. O přestávce jsme se totiž mohli rozhodnou co si vybereme a že toho bylo, mohli jsme se jít věnovat sportu, kreslení, tančení, stavění, pracovní činosti, nebo jít za učitelem a povídat si o tématu, který nás zajímal, protože učitelé zde umějí naslouchat a ne že se po hodině sbalí a odchází do kabinetu jako právě na druhém stupni.

A jestli se ptáte na otázky jako jestli jsme zvládali, obědy, zvonění, začlenění do kolektivu, tak na to můžu říct, že to problém není. Obědy fungují stejně akorát ve větším, zvonění pro nás bylo nové, ale nic co bychom nezvládli a kolektiv? Ve Skaličce jsme byli jeden veliký kolektiv od prvňáků až po učitele, takže jsme to zvládli lépe než si kdo dokáže představit."

Michal K

Do Skaličky jezdí pravidelné autobusové linky z Hranic i okolních vesnic. Zastávka je přímo před školou, takže děti vystupují i nastupují v bezpečném prostoru, kde je vždy někdo z dospělých nablízku.

Řada dětí jezdí autobusem samostatně, protože je to pro ně přirozený způsob, jak se učit samostatnosti a jistotě v běžných situacích. Na trase často cestuje také některý z našich učitelů, který dětem poskytne dohled a podporu během jízdy. (Nejde o zákonný dohled, ale o přirozenou pomoc a blízkost dospělého, kterého děti znají.)

Věříme, že když děti cítí bezpečí a blízkost dospělého, učí se postupně větší samostatnosti — a právě to je pro ně velká životní zkušenost.

I když v budově nemáme vlastní tělocvičnu, pohyb je u nás součástí každého dne. Děti tráví spoustu času venku – na hřišti, zahradě i v okolní přírodě. Mají prostor běhat, zkoumat a zkoušet nové věci, díky čemuž si přirozeně budují sílu, zdravou fyzickou kondici a vztah ke sportu.

Od 3. třídy probíhá pravidelná tělesná výchova v místní Sokolovně, kterou využíváme také pro sportovní a kulturní akce. V 1.–3. třídě děti chodí na plavání a od 2. do 5. třídy jezdíme každoročně na lyžařský kurz, který děti milují.

Rodičům doporučujeme, aby si klidně zavolali na ZŠ Struhlovsko, kam děti obvykle přecházejí. Často od nich slyšíme, že mají skaličské děti tak dobrou fyzičku, že je učitelé rádi posílají na sportovní soutěže.

Každý den začínáme v 7:50 a do 8:15 si společně povídáme s učitelem. Je to chvilka na sdílení, naladění a budování vztahů, aby děti vstoupily do dne v klidu a s pocitem jistoty. Teprve potom přecházíme k hlavním předmětům – češtině, matematice a angličtině.

Hlavní výuka probíhá dopoledne do 11:30, poté následuje oběd a školní družina. Učitelé během družiny pomáhají dětem procvičit to, co ještě potřebují upevnit, a s dětmi, které učivo zvládají rychleji, pracují na obohacujících aktivitách.

Během týdne si děti vybírají také z různých tvořivých a badatelských dílen – hudebních, výtvarných, sportovních nebo objevovacích. Právě tam rozvíjejí kreativitu, jemnou motoriku, zvídavost i sociální dovednosti.

Rodiče vnímáme jako své partnery a velmi si vážíme osobního setkání, při kterém můžeme nejlépe pochopit, co dítě právě prožívá a jak ho můžeme společně podpořit. Zpětnou vazbu sbíráme oficiálně několikrát do roka – na rodičovských schůzkách, kde probíhá otevřená komunikace mezi rodičem, učitelem i dítětem a pracujeme také se sebehodnocením.

Nejdůležitější je ale pro nás včasná a otevřená komunikace. Když se objeví něco, co dítě trápí, nebo když si rodiče nejsou něčím jistí, je vždy nejlepší ozvat se hned. Společně v klidu hledáme řešení, které respektuje potřeby dítěte a pomáhá mu cítit se dobře.

V 1.–3. třídě děti neznámkujeme klasickým způsobem. Místo toho používáme sebehodnoticí kartu, kterou s dětmi společně vyplňujeme každé čtvrtletí. Dítě má možnost popsat, co se mu dařilo, co mu ještě dává zabrat a kde samo cítí posun. Učitel si s ním o tom v klidu popovídá a nabídne mu laskavou a konkrétní zpětnou vazbu, která ho vede dál.

Od 4. třídy přidáváme ke stejnému sebehodnoticímu systému také klasické známkování. Děláme to proto, aby měly děti dostatek času seznámit se s běžným způsobem hodnocení, se kterým se setkají na druhém stupni. Přechod je pro ně díky tomu přirozený, bez stresu a s jasným porozuměním tomu, co se od nich očekává.

V každém roce je pro nás důležitější porozumění, růst a radost z učení než samotná známka.

Angličtina je u nás součástí výuky od první třídy. V 1.–2. ročníku probíhá bilingvní formou, při které děti přicházejí s angličtinou do kontaktu přirozeně a bez tlaku na písemné výkony. Jde nám hlavně o to, aby si k jazyku vytvořily pozitivní vztah, nebály se ho používat a postupně si osvojily základní slovíčka a nejdůležitější slovesa.

Ve 3.–5. třídě navazujeme systematičtější výukou v menších skupinkách, kde se děti věnují i písemným dovednostem.

Rodičům doporučujeme, aby si klidně zavolali na školy, kam děti přecházejí, a poptali se na zkušenosti s angličtinou skaličských žáků. Zpětná vazba bývá velmi povzbudivá.